Haf všichni dvounožci i čtyřnožci,

trošku se vám představím. Narodil jsem se 2.10. 2019 na Slovensku. Má první rodina mi dala jméno Loky. Moc si ji nepamatuji ale rostl jsem tam jako dříví v lese a proto se asi rozhodli se stěhovat beze mne. V tu chvíli mi začalo jedno velké dobrodružství. Našli jednu hodnou tetu, která se stará o opuštěné, nechtěné a týrané pejsky a ta se rozhodla, že mě v tom nenechá. Tak jsem cestoval do České republiky k další hodné tetě Monice do dočasné péče. Ptáte se kde se ty hodné tety berou? Jsou ze spolku Pes nejvěrnější přítel z.s. a pomohli už hodně chlupáčům stejně jako mně. 

K tetě Monice jsem přijel bez kufru, batůžku a výchovy. Asi si dovedete představit jaké to pro Monču bylo – rozevláté, přerostlé štěně s obrovským srdcem a přemírou energie. A už to jelo :) K panu doktorovi „jestli jsem zdravý a očkovaný kluk “, škola slušného chování (zavřenými dveřmi se nechodí, doma se neštěká, nábytek se nekouše a spousta dalšího). Po několika týdnech mi teta před spaním vyprávěla pohádku o Irče a Alešovi „že mají baráček se zahradou, jezdí rádi na výlety a mají spoustu místa v srdci pro jednoho nevycválaného rošťáka jako jsem já“. No a přišel den D a Irča s Alešem za mnou přijeli na návštěvu. Znáte to, „musel jsem si je přeci očuchat, jestli mi budou vonět“ a voněli. Juchů – ten den jsem vykročil pravou tlapkou vstříc novým zítřkům…

Nový začátek – nové jméno „tušíte správně“ … Tegmen. Snědl jsem hodně granulek a pamlsků než mi došlo, že Tegmene volají na mě. Měli byste vidět jak velkou měli radost, když jsem se to konečně naučil. To bylo to první co mě doma učili. A protože jsem neuměl opravdu skoro nic a na vodítku jsem Irču neustále vláčel za sebou a ukazoval jsem ji jak velkou mám sílu, rozhodli se udělat si se mnou výlet za Jirkou a Zuzkou do Jeseníků. Jsou to zkušení trenéři, kteří mi vysvětlili, že přetahovat se s psovodem a poměřovat sílu se nedělá. Odvezli jsem si domů spousty domácích úkolů a také nové poznatky o stravování. 

Aleš objednal doporučené knížky a začalo studium o syrové stravě. Musím vám říct „nastudovali to opravdu poctivě“. A najednou to jídlo v misce úplně jinak voní a chutná. Dokonce i zeleninu  baštím:). Jednou mi mamka upekla sušenky a to vám byla taková dobrota, ze už u pečení zůstala. Dělil jsem se o mamčiny sušenky i s kámošema a všem chutnaly tak moc, až jsem se bál že mi je všechny sežerou! No a pak jednou při dalším pečení mamku napadlo, že by jsme mohli péct pro všechny chlupáče a zároveň podpořit ty hodné tety a strýčky ze spolku Pes nejvěrnější přítel z.s..  A Tegmen keks – voňavé a křupavé sušenky z domácí výroby byly na světě.